Řecko
noun
přímořský stát v jihovýchodní Evropě
Grækenland
Řek
noun
muž řecké národnosti, obyvatel Řecka
græker
Řekyně
noun
obyvatelka Řecka
græker
Řezno
noun
město v Bavorsku
Regensburg
řecký
adjective
související s Řeckem
græsk
ředidlo
noun
prostředek sloužící k rozpouštění či ředění barvy, většinou tekutý
opløsningsmiddel
ředit
verb
činit řídkým, snižovat hustotu nebo koncentraci
fortynde
ředitel
noun
muž v čele firmy, školy nebo jiné organizace
direktør
ředitelka
noun
žena v čele organizace
direktrice
ředkvička
noun
malá ředkev, zelenina s jedlou hlízou červené barvy (Raphanus sativus)
radise
řeholnice
noun
členka řeholního řádu
nonne
řeholní
adjective
související s řeholí
regelmæssig
řeka
noun
větší přirozený vodní tok
  1. flod
  2. elv
řemdih
noun
kampplejl
řemen
noun
drivrem
řemeslník
noun
osoba provozující nějaké řemeslo
håndværker
řemeslo
noun
Modèle:Příznaky obor činnosti, povolání
kunsthåndværk
řepa
noun
rod rostlin z čeledi merlíkovitých pěstovaných buď jako krmné nebo pro výrobu cukru, případně zavařenin
bede
řepka
noun
brukev řepka; rostlina pěstovaná pro olejnatá semena, využívaná zejména k výrobě biopaliv
raps
řetěz
noun
předmět sloužící pro upevňování či přenos síly, tvořený navzájem spojenými pevnými články
kæde
řetězec
noun
spojení, kombinace, souvislá řada entit či jevů (např. znaků, slov, událostí, čísel) připomínající řetěz
kæde
řetězový
adjective
související s řetězem
kæde
řev
noun
velmi hlasitý táhlý zvuk
brøl
řezat
verb
  1. oddělovat od sebe či přerušovat postupně pomocí ostrého nástroje, zejména pily nebo nože
    save
  2. (silně) bít, např. z výchovných důvodů; udělovat nářez, dávat výprask
    tæske
řezačka
noun
nástroj na řezání
chalup
řezník
noun
osoba, která poráží jatečná zvířata, zpracovává nebo prodává syrové maso
slagter
řezný
adjective
uzpůsobený k řezání
beskæring
řezák
noun
druh zubu v přední části úst, který slouží k ukusování potravy
fortand
řeč
noun
    1. hlasová komunikace mezi lidmi
    2. soustava slov a pravidel jejich používání charakteristická pro určitou skupinu lidí
    1. sprog
    2. tale
    1. slova předkládající souvislé myšlenky, pronesená při určité příležitosti
    2. (často v množném čísle) hovor, mluvení, rozhovor
    3. Modèle:Upřesnění neověřené zvěsti, šířené převážně ústně
    sprog
řečiště
noun
  1. žlab, který si vytváří vodní tok
    flodleje
  2. soustava cév nebo žil obsahující krev
    blodbanen
řečnický
adjective
retorisk
řečník
noun
  1. kdo pronáší řeč, projev, proslov
  2. kdo má schopnost, talent řečnit před lidmi
foredragsholder
řečtina
noun
indoevropský jazyk používaný především v Řecku a na Kypru
græsk
řeřicha
noun
rod rostlin z čeledi brukvovitých
brøndkarse
řešení
noun
  1. postup, vedoucí k odstranění problémů v určité situaci
  2. výsledek, který správně odpovídá na otázky zadané úlohou, hádankou apod.
løsning
řešit
verb
  1. podrobovat analýze, vypořádávat se s problémem
  2. hovořit o něčem, bavit se o, probírat v diskuzi, diskutovat
  3. přemýšlet o něčem
løse
řešitelný
noun
løselig
řež
noun
slagte