Věra
noun
ženské křestní jméno
Vera
věc
noun
  1. předmět; jev, který je vnímaný
  2. Modèle:Příznaky vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí
ting
věcný
adjective
související s věcí
egentlig
věda
noun
lidská činnost zabývající se poznáváním skutečnosti pomocí soustavného a systematického pozorování, experimentování a studia vlastností, zákonitostí a vztahů objektů; vytvářející soustavu verifikovaných formulovaných znalostí;
videnskab
vědec
noun
osoba, která se zabývá studiem či řešením nějakého vědeckého oboru nebo problému
videnskabsmand
vědecký
adjective
týkající se vědy
videnskabelig
vědní
adjective
související s vědou
videnskabelig
vědomost
noun
poznatek osvojený nějakou formou učení
bekendt
vědomí
noun
stav, kdy živočich ví, co se okolo něj děje
bevidsthed
vědomý
adjective
Modèle:Upřesnění prováděný tak, že původce ví o svých činech
bevidst
vědomě
adverb
v důsledku vlastního rozhodnutí
bevidst
vědět
verb
mít vědomost, být seznámen
vide
vědět všechno nejlíp
idiom
Modèle:Příznaky osobovat si privilegovanou míru znalostí či dovedností
besserwisser
vějíř
noun
plochá pomůcka pro ruční ovívání, nejčastěji skládací, tvořená úzkými lamelami spojenými na jednom konci a potaženými společně kusem textilie, takže ji lze rozložit do tvaru kruhové výseče či půlkruhu
vifte
věk
noun
doba která uplynula od něčího narození, resp. vzniku
alder
věnec
noun
dekorativní předmět kruhového tvaru, vytvořený spletením větviček, stébel apod.
krans
věno
noun
majetek věnovaný nevěstě, zejména jejími rodiči, jako vklad do manželství
medgift
věnovaný
adjective
  1. takový, jenž byl věnován, dán někomu
    given
  2. takový, jenž se věnuje něčemu
    beregnet til
věnovat
verb
dávat či dát k dispozici
donere
věrnost
noun
loyalitet
věrný
adjective
  1. loyal
  2. dodržující svůj závazek vůči partnerovi v citovém vztahu
    tro
věrný
noun
člověk, prokazující stálou podporu někomu resp. určitým myšlenkám
loyal
věrohodnost
noun
oprigtighed
věrozvěst
noun
Modèle:Příznaky šiřitel křesťanské víry; člověk, který obrací na křesťanství obyvatele oblastí, které jsou doposud (převážně) pohanské
apostel
věru
adverb
Modèle:Příznaky ve skutečnosti
sandelig
věta
noun
  1. slovo nebo nejčastěji několik slov spojených podle pravidel gramatiky, nesoucí informační obsah; myšlenka vyjádřená slovy
    sætning
  2. Modèle:Příznaky část hudební skladby
    sats
větev
noun
  1. dřevnatá nadzemní část dřeviny vyrostlá ze stonku
  2. vymezená část rozvětvené struktury
gren
větrat
verb
vpouštět čistý vzduch do uzavřeného prostoru
hop
větrník
noun
  1. větrný mlýn
  2. druh hračky s otáčivými lopatkami připomínající větrník (1)
  3. Modèle:Příznaky větrná elektrárna
vindmølle
větrný
adjective
  1. (nestupňovatelné) související s větrem
    fjert
  2. spojený se silným větrem
    blæsende
větrák
noun
zařízení vytvářející proudění v plynech typicky užívané k chlazení
ventilator
větrání
noun
výměna vzduchu mezi uzavřeným prostorem a okolím
ventilation
větvička
noun
kvist
většina
noun
nadpoloviční část celku
flertal
většinou
adverb
ve většině případů
i
většinový
adjective
související s většinou
myndighedsalder
větší
adjective
komparativ (2. stupeň) adjektiv velký a veliký
Stor-
vězení
noun
  1. zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody
  2. trest odnětí svobody
  3. Modèle:Příznaky stav vězněného, pobyt ve vězení (1, 2) nebo v zajetí
  4. stav vězícího
fængsel
vězet
verb
  1. být obklopen objektem tak, že vyjmutí je obtížné
  2. Modèle:Příznaky (člověk) nepřiměřeně dlouho se zdržovat na určitém místě
  3. Modèle:Vazba (problém) mít příčinu
  4. být příčinou (problému)
  5. Modèle:Příznaky být vězněn, Modèle:Vazba věznit
gearstang
vězeň
noun
muž omezený na svobodě pobytem ve vězení resp. obdobném zařízení
fange
věznice
noun
zařízení, ve kterém se vykonává trest odnětí svobody
fængsel
věznit
verb
držet (někoho) ve vězení
fængsle
věčnost
noun
vlastnost toho, co existuje navěky, bez časového omezení
evighed
věčný
adjective
mající časově neomezené trvání
evig
věčně
adverb
Modèle:Příznaky velmi často, téměř vždy
evig
věřit
verb
být přesvědčen o pravdivosti něčeho
tro
věřitel
noun
kdo půjčuje peníze nebo poskytuje úvěr
kreditor
věšet
verb
zachycovat shora nebo za svrchní část nad prázdnem
afbryde
věštec
noun
člověk který věští
profet
věšák
noun
zařízení určené pro věšení oblečení
knagerække
věž
noun
  1. vysoká štíhlá stavba
  2. šachová figura, která se smí pohybovat po řadách a sloupcích, nikoliv diagonálně
tårn